BLÍŽE SOBĚ

psycholog a fertility kouč

čtvrtek 4. června 2020

Nechat věci uzrát



Pamatuju si, jak jsme s Pepou, mým dlouholetým kamarádem z výšky, seděli a mluvili o tom, co bychom jednou chtěli dělat. Psal se rok 2015 a už tehdy jsem měla velké sny. Někde uvnitř jsem věděla, že to nejsou jenom sny a že jednou přijde den, kdy se budu moct poklepat po ramenou a říci "Jo, dokázala jsem to"! V té době jsem pracovala jako firemní psycholog pro jednu mezinárodní automobilovou společnost. Zpočátku jsem si tam sice připadla jako Alenka v říši divů, ale postupně jsem si ten mužský, výkonově zaměřený svět opravdu zamilovala. V té době jsem v práci trávila i 12 hodin denně, někdy i víkendy. Nevadilo mi to. Vše, co jsem do toho dala se mi totiž jednoho dne vrátilo zpět. Dostala jsem nabídku jít pracovat do Německa.

V roce 2016 jsem si sbalila kufry a vydala se vstříc novému dobrodružství.  I když jsem pracovala pro stejnou firmu, často mi bylo dáváno najevo, že já jsem "ta z východu". Byl to pro mě šok, vůbec jsem nečekala, že se k sobě lidé v rámci jedné firmy mohou takto chovat. V Česku jsem se docela vypracovala a tady jsem byla nikdo. Stálo mě dost úsilí a taky probrečených nocí, abych to ustála. Práce mě navíc nenaplňovala, užírala mě nepružná organizační struktura a taky mi chybělo to, co jsem měla nejraději; práci s lidmi.

V té době jsem začala přemýšlet, že odejdu. Na jednu stranu jsem to ale nechtěla vzdát, přece jim nedám za pravdu, že ta holka z východu za nic nestojí, to dá rozum. Na druhou stranu jsem někde uvnitř věděla, že tohle není svět pro mě. V té době jsem se začala intenzivně zajímat o seberozvoj, četla všechno, co mi přišlo pod ruku a začala dávat dohromady první nástřel toho, jak by mohl můj business vypadat. Byla jsem tak zapálená, že jsem kolikrát ani nemohla spát, jak jsem měla hlavu plnou nápadů.

Pořád se to ale ve mně bilo a já si nebyla jistá, co vlastně chci. Zůstat v korporátu, mít jistotu stabilního šesticiferného příjmu, možnost se učit, poznávat a růst nebo se učit, poznávat a růst akorát bez jistoty stabilního příjmu? Rozhodla jsem dát korporátu ještě šanci a sama sobě nalhávala, že všechny ty moje představy o podnikání jsou vlastně jen útěkem ze strachu z vlastního selhání. Chtěla jsem dokázat nejen sobě, ale i ostatním, že na to mám. Změnila jsem pozici a nastoupila do náboru lidských zdrojů. To bylo ono! Bože, jak já tuhle práci milovala. Svůj sen jsem na čas hodila do šuplíku a na nějaký čas ztratila z dohledu. Ale pořád byl tam, čekajíc až se k němu jednoho dne znovu vrátím.

Rok 2018 byl jeden z mých nejlepších a nejúspěšnějších roků vůbec. Dařilo se mi snad ve všem, na co jsem sáhla. Do práce jsem chodila s nadšením, neskutečně mě to bavilo, měla jsem úžasné kolegy, němčinu na úrovni rodilého mluvčího a můj osobní život jen vzkvétal. Byla jsem na sebe opravdu pyšná. Ten rok jsme se s manželem brali. Měli jsem pohádkovou svatbu snů. Všechno bylo dokonaléDokud mi manžel neoznámil, že dostal pracovní nabídku. Ve Spojených státech!

Můj dokonalý svět se sesypal jako domeček z karet. Tak dlouho mi trvalo, než jsem se dostala tam, kde jsem byla. Tak tvrdě jsem pracovala, abych měla život, jaký jsem žila. A teď? Teď jsem měla začínat znovu od nuly. Nechtěla jsem. Bála jsem se! Nechtěla jsem, aby se manžel vzdal skvělé příležitosti, kterou dostal, a tak jsem nakonec souhlasila, a to i přesto, že to znamenalo "vzdát se" mého dokonalého světa a odejít bez jistoty práce, což pro mě v té době bylo moje všechno. Těšila jsem i bála zároveň. Život v zahraničí se mi líbil a lákala mě představa, že budeme žít zase někde jinde, naučím se pořádně jazyk, poznám kus světa. Nakonec jsem se na tu změnu opravdu těšila.

Měla jsem to všechno krásně nalajnované, dokonce jsem měla dva plány, kdy by ten první nevyšel. Nevyšel ani jeden. V té době jsme s manželem plánovali založit rodinu a já si plánovala, že budu doma na mateřské. Moc jsem si sebe v té nové roli sice nedokázala představit, ale roky ubíhaly a já věděla, že mateřství už nemůžu dále odkládat. Uběhlo několik měsíců a já nebyla ani těhotná, ani jsem neměla práci. Všechno, co se mohlo pokazit, se pokazilo. Propadala jsem zoufalství a zákon přitažlivosti fungoval na 100%, až na to, že jsem si do života přitahovala všechno negativní. Můj život se zdál být v troskách.

Mohla jsem si vybrat. Buď si najít práci pod úrovní mých dosavadních zkušeností nebo to risknout a pustit se do neznáma. Nechala jsem věci uzrát, naslouchala vnitřnímu hlasu a věřila, že mě povede tím správným směrem. Krok za krokem jsem motivovala sama sebe ke změně a každý den si připomínala to, pro co jsem žila. Pro své velké sny. Rok 2019 byl v mnohé nejhorší a v mnohém nejlepší v mém životě. Z pomyslného dna, kde jsem se utápěla ve vlastním smutku a vzpomínala na můj úžasný život, až po znovuobjevení sebe sama, jsem navázala tam, kde jsem v roce 2015 začala. Dnes tady sedím, píšu tyto řádky a otevírám novou kapitolu mého života. Nevím sice, kam mě zavede, ale už teď vím, že to bude stát za to
SHARE:

Žádné komentáře

Blogger Template by pipdig